Elixír mládí pro hada II.

PENTA NEWS podstatný detail

Elixír mládí pro hada

Investiční skupina Penta si právem zakládá na tom, že její projekty mění tvář hlavních měst. Vesměs jde o velké developerské projekty pro byznys a bydlení. V Praze na Národní ulici, hned proti bývalému obchodnímu domu Máj ale najdeme výsledek jiného stavebního úsilí v metropoli. Oproti Masaryčce, Waltrovce, Churchillovi nebo Florentinu jde o mnohem subtilnější záležitost, přesto je na ni radost pohledět. Kolemjdoucí tu míjejí jednu z nejkrásnějších lékáren v Česku. Její citlivá rekonstrukce skončila právě před 10 lety. Trochu klame funkcionalistickým průčelím, za dveřmi se skrývá mnohem starší mobiliář.

Mezi zajímavé detaily patří řemeny z ohýbaného dřeva

Funkční lékárny s historickým, nebo i dokonce jen historizujícím nábytkem bychom dnes v Praze spočítali na prstech dvou rukou a nedošli bychom přitom ani k desítce. Přitom atmosféra v nich je jedinečná. Na Národní ji podtrhují krásné detaily: dřevěné imitace kožených pásů jako lem regálů, (kde najdeme vzácné stojatky z porcelánek v Lokti a Březové nebo i hyalitové z buquoyské sklárny v Nových Hradech,) nádherné hodiny a skutečná perla – tára zdobená intarzií plaza, jehož jméno lékárna nese: U zlatého hada. Vybavení ale pochází z mnohem starší apatyky, která se nacházela v Železné ulici na Starém Městě. Tehdy ale nesla ještě jméno U zlatého medvěda.

Když se lékárník stěhoval do Nového Města, vzal si mobiliář s sebou, což nakonec nebylo nic neobvyklého. Vznik vybavení lékárny, které je už 11 let pod památkovou ochranou, se datuje do roku 1834, zatímco dům na Národní (tehdy Ferdinandově) třídě je téměř o osm dekád starší. Na svou dobu to byla moderní stavba, dole měla prostor pro obchod a pro banku. Ten obchodní byl pronajatý právě lékárně. Portál se měnil do 2. světové války dvakrát, naposledy ve třicátých letech, úpravy se připisují Otto Rothmayerovi, žákovi Josipa Plečnika. Pak přišly další rekonstrukce, za socialismu se průčelí lékárny dočkalo na svou dobu luxusnějšího provedení v nerezu, což asi tenkrát byla hranice možného, ale bez přílišného respektu k historii. 

Jak je to dnes

Dnes tu funguje lékárna Dr.Max a pod touhle značkou se také vrátila k předválečné vizáži. Přispěla k tomu souhra šťastných okolností, protože poslední velké rekonstrukci předcházel objev knížky, kterou někdejší zaměstnanci věnovali před válkou majiteli. V ní byl dokumentován vývoj lékárny od roku 1912. A mezi fotkami se našel i snímek přestavěného průčelí ze třicátých let. Tomu se rekonstrukční tým složený z architekta Michala Flašara a lidí z technického oddělení Dr.Max vedeném tehdy ještě ředitelem Daliborem Králem snažil přiblížit. Nebylo to snadné z mnoha důvodů. „Spodní část domu je ve vlastnictví města, ostatní podlaží jsou v individuálním vlastnictví. Máte tam tedy město plus 36 jednotek. A když se měnil vzhled budovy, vyžadovalo to stoprocentní souhlas všech. Takže když jsme to měnili, dva a půl měsíce jsme jezdili po ČR a prosili lidi, aby nám podepsali papír, že s přestavbou souhlasí. Příprava té akce tak zabrala celý rok,“ vzpomíná Michal Flašar.

Architekt Michal Flašar nad plány rekonstrukce

Nalezená publikace prozradila, že vstupy byly dva, jakkoli ten druhý byl později zrušený. Po letech ho tedy bylo možné na základě historických snímků obnovit podle stavu z roku 1936. „Dnes jsou lékárny disponované jinak. Prostory na zpracování surovin se zmenšují a zvětšuje se obslužná část,“ vysvětluje architekt. Významnou část dnešní oficíny zabírala dlouho kancelář vedoucího lékárníka s neprůhledným sklem do ulice. Jednak to nebylo hezké a jednak to ubíralo prostor pro pacienty. Dva vchody tedy umožňují lepší cirkulaci lidí a vycházejí vstříc i potřebám moderním lékárny. V oficíně přibyla i další tára – replika té staré, dílo šikovných truhlářů z Pardubic. Co zůstalo takřka beze změny, je prostor v nízkém mezipatře, kde se kdysi sušily byliny, i když jejich vůně už se lékárnou neline.

Historické šuplíky už tu a tam nesou stopy času

Vybavení lékárny je pod pa­mát­ko­vou ochranou od roku 2010

Kámen na obložení fasády sehnali restaurátoři už použitý, aby opticky dobře zapadl. Kameník se prý musel několikrát vracet, aby odstín seděl. Obrovský problém představovala celoskleněná výloha. Dvě firmy to vzdaly, teprve třetí uspěla. Architekt tam nechtěl žádné dělící prvky. Původní stavitelé pracovali s jednovrstvým sklem, což už dnes nejde. Ti dnešní kvůli náročnějšímu materiálu šli na samu mez svých sil. „Když jsme tam sklo usazovali, seděl jsem nahoře v Máji a snažil se to sledovat. Stejně jsem si chvílemi raději zakrýval oči,“ vzpomíná Michal Flašar. Bylo to technicky nesmírně náročné, ostatně jako celá přestavba. Provoz byl i během ní přerušený jen na měsíc. Ale povedlo se a Praha je díky tomu o jednu krásnou lékárnu bohatší, i když režim v ní má svá specifika. Památkově chráněné šuplíčky třeba nelze označit vysvětlujícími štítky a uložit tam přípravky podle běžného systému také není možné, logika je to oporoti ostatním lékárnám sítě ojedinělá. To ale pacienti nevidí. Když vstoupí, s obdivem se rozhlížejí. A protože jde o centrum metropole, často jde i o cizince, kteří tu nenadále narazili na památku, o niž se žádný bedekr ani aplikace nezmiňuje.To ale nevadí – důležité je, že tu najdou pomoc, kterou hledají.

Michal Petrov