Na pomoc Moravě

Na speciálním účtu shromáždili zaměstnanci Dr.Max přes 380 tisíc korun, vedení společnosti ještě rozhodlo zvýšit vklad na jeden milion. Na konci října se do postižených oblastí, kam pomoc Dr.Max konkrétně mířila, podívala i redakce. 

Radnice v Moravské Nové Vsi je vcelku bytelný objekt v centru obce hned naproti kostelu. Ještě v říjnu kryla krov plachta, tašky strhlo tornádo. Tam, kde neměly být, je ale člověk našel. Zjizvená fasáda se ježila zbytky střešní krytiny, které do ní živel zarval jako projektily. 

Starosta Moravské Nové Vsi Marek Košut: “Budování mě musí těšit, jinak bych se z toho musel zbláznit.“

Starosta městysu Marek Košut zažil řádění tornáda uvnitř radnice a vypráví o tom s velkým zaujetím: „Když tornádo přišlo, zrovna jsme měli zasedání zastupitelstva, takže jsme si to tady na radnici užili všichni spolu. Asi v 19:20 vypadl proud. A pak už jsme z okna viděli, že se něco blíží. Hele, řekl někdo, lítá v tom nějakej svinčík. A vzápětí vidíme, že vzduchem nelítají jenom větve a igelity, ale i třímetrové brány a koukáme, jak to sundavá střechu naproti na hospodě. To už nám došlo, že máme tak dvě tři vteřiny na to se někam schovat. Já sám převrátil stůl proti oknu a lehl si za něj jako v nějaké indiánce. A tu chvíli okna vyletěla, vítr k nám nesl střepy a tašky od hospody, chvilku se to v místnosti mlelo a pak byl klid.“

Ten panuje v Moravské Nové Vsi dosud. Je tu slyšet málo hlasů, vzduchem se nesou jen zvuky související s opravami. Zdá se, že opravy jsou to jediné, co se tu právě odehrává, s výstavbou nových domů na místech, kde bylo potřeba ty staré strhnout, se ještě leckde ani nezačalo. To naštěstí neplatí o zdravotnickém domě v zadním traktu radnice. Tady bude mít svou ordinaci dětská lékařka Eva Špačková Kučerová. V době naší návštěvy ordinovala v provizoriu, v jedné ze tříd mateřské školy. O původní ji tornádo připravilo – naštěstí se na to nemusela dívat, protože řádění živlu zažila doma.

Kouzlo nechtěného: jedno tornádo příbytek vzalo, jiné dalo – aspoň provizorní

„Až ráno jsem si sedla do auta, abych odjela do ordinace, a to, co jsem viděla už po pár metrech, byla hrůza. A když jsem dojela ke své ordinaci, zjistila jsem, že už žádnou nemám. Naštěstí brzy dorazila armáda, přivezla takové zelené kontejnery a v jednom z nich jsem si zřídila provizorní pracoviště. To trvalo asi měsíc, pak jsem vyměnila armádní kontejner za jiný od Krajského úřadu a od začátku října působím – zase jen na čas – v objektu mateřské školy (ten byl rekonstruován s přispěním Penta Investments – pozn.red.). Už se těším až bude hotová budova u Místního úřadu, kde bych měla mít i zásluhou Dr.Max svou definitivní ordinaci.“

Cestou od mateřské školy míjíme sousední sokolovnu, vytlučená okna  a skleněné výplně ve dveřích vyplňují dřevotřískové desky, fasáda je na cimpr campr, po přístřeškem u vchodu odpočívá armáda lopat, mají za sebou určitě nejednu dlouhou šichtu. Pomalu se vracíme k budově radnice, před kterou parkuje vůz pojízdné pošty. Tornádo zničilo i poštu“, vysvětluje starosta, „ale dneska už má zase střechu a brzo bude moci začít normálně fungovat.“

Čas na kostelních hodinách se zastavil v době katastrofy

Dnešní radnice bývala fara, kostel je jen přes ulici. O střechu tu přišly věž i chrámová loď, tornádo vyrazilo a zničilo také vitráže. Na ciferníku na hodinách kostelní věže se čas zastavil v 19:20 právě když na budovu udeřilo tornádo. „S panem farářem jsme se bavili o tom, že na jedné straně věže ten čas už takhle necháme, na památku,“ říká starosta Košut.

Další pomník najdeme kousek odtud – hromadu suti ze zničených budov, shromážděnou na provizorní skládce u obce Hrušky. Zajíždíme sem ještě před tím, než se vydáme do do sousedních Lužic, kde si mimo jiné také díky pomoci mohla otevřít ordinaci praktická lékařka Hana Výmolová. Najdeme ji u pospojovaných bílošedých stavebních buněk, kde nám s hrdostí paní doktorka otvírá jedny dveře za druhými. „V novém ordinujeme od poloviny října“, usmívá se, „poté, co jsme o starou ordinaci přišli. Celé naše původní zdravotní středisko bylo nenapravitelně poškozené. Já to vlastně schytala na vícero frontách. Nejenomže jsem přišli o celé zdravotní středisko a tedy i vybavení mojí ambulance včetně spousty dokumentace, ale tornádo mi poškodilo rodinný domek v Mikulčicích, kde bydlíme se synem. Škody byly veliké jak na domku, tak na jeho okolí. Do toho syn maturoval a připravoval se na přijímačky na vysokou, což za covidu není jednoduché. K tomu si pořídil svoje první auto, ale to už je na vrakovišti, protože jím skrz naskrz proletěl trám. Na moje auto spadla sousedovic střecha, což znamenalo, že jsme byli zároveň nepojízdní. Živel sebral střechu i na rodinném domě mojí maminky, část to naštěstí ušetřilo, takže jsme měli asi měsíc kde bydlet. A ušetřený nezůstal ani tatínek, i když už rok není mezi námi, protože na jeho hrob spadla lípa a museli jsme pořídit nový náhrobek. Schytala jsem to fakt ze všech stran a o to jsem vděčnější za pomoc od Doktora Maxe. 

Michal Petrov